Opel Omega B (1994-2003): Labutí píseň klasiky s bleskem (1. díl)
Druhá generace Opelu Omega byla posledním vozem klasické koncepce z Rüsselsheimu. Pravděpodobně definitivně. Sedany a kombi vyšší střední třídy hýřily prostorem.
Oblá Omega B vystřídal počátkem roku 1994 první generaci A, která proslula svou dokonalou aerodynamikou. Automobilka je tradičně označuje písmeny abecedy. Sedany a kombi Caravan nabídly modernější tvary, a ještě více prostoru Silueta sedanu připomínala studii Cadillac Aurora z únorového autosalonu v Chicagu 1990. Opel byl od března 1929 do srpna 2017 součástí amerického koncernu General Motors. Design vozů vytvořili Wayne Cherry a Herbert Killmer.
V době premiéry Aurory unikly fotky maket s německými registračními značkami. Vypadaly skoro jako kupé, jen naznačovaly dva páry dveří. Sedan (Opel jim tradičně říká „notchback“) měřil na délku 4790 mm, byl 1785 mm široký a 1455 mm vysoký. Aerodynamika byla opět na slušné úrovni, což dokazoval součinitel odporu vzduchu 0,29, i když o setinu ve srovnání s první generací stoupl. Omega B se svému předchůdci vůbec nepodobala, byla elegantní s hladkými liniemi. Kombi Caravan sedan přerostlo do délky o 30 a na výšku o 45 mm.
Zadokolka
Zůstal také klasický zadní pohon. Obě nápravy od sebe dělilo 2730 mm. Vpředu měl proti předchůdci zesílený podvozek platformy GM V tradiční vzpěry McPherson a spodní příčná ramena, vzadu se spoléhal na moderní víceprvkovou nápravu s rameny rozvidlenými. Stabilizátory se nacházely na obou nápravách. Zadní teleskopické tlumiče byly také umístěny vně vinutých pružin a nikoli obvykle uvnitř jako ty přední. Komfortnější naladění odpovídalo zaměření auta. Přední kotoučové brzdy měly dokonce vnitřní chlazení, zadní byly zpočátku výroby pouze pevně. Nechybělo ale ABS. Auta jezdila na minimálně patnáctipalcových kolech.
Do nádrže se vešlo 75 litrů paliva, ocel už nahradil plast. Omegy vážily od 1400 do 1787 kg dle provedení. Kombíky nabídly mnohem praktičtější zavazadelník než tradičnější karosářské verze, navíc se základním objemem 540 l. Ve dvoumístném uspořádání se z nich stal stěhovák, pojaly až 1800 litrů. Do sedanů se vešlo menších 530 l, ale zadní lavici šlo také sklopit, poté bylo k mání 1460 l, jen pochopitelně s omezením daným tříprostorovým uspořádáním.
Motory a převodovky
Motory se vzhledem ke klasické koncepci pohonu nacházely vpředu podélně. Zážehové zastupoval základní čtyřválcový dvoulitr (1998 cm3) ve dvou- i čtyřventilové verzi, Slabší původem z Omegy A nabídla 85 kW (116 k) a 178 Nm, silnější 100 kW (136 k) a 185 Nm. Nově vyvinuté větší jednotky objemu 2,5 a 2,96 l byly vidlicové šestiválce z rodiny Ecotec. Kompaktní, krátké, čtyřventilové s hliníkovými hlavami a systémem Multiram, který měnil délku sání v několika stupních. Přidával točivý moment v nižších otáčkách.
Douapůllitr (2498 cm3) se 125 kW (170 k) a 227 Nm měl síly dost v těch středních, nad 5,5 tisíce už se ale nic moc nedělo. Jenže právě to k autům pasovalo dokonale. Třílitr (přesně měl 2962 cm3) ve vrcholném modelu MV6 nabídl 155 kW (211 k) a 270 Nm. Verze s vidlicovými šestiválci vlastně nenahradily jen Omegu A. ale i z ní vycházející Senator B. Oba předchůdci měli navíc řadové agregáty a nikoli „véčka“.
Dvouapůllitrové turbodiesely s nepřímým vstřikem kupoval Opel od BMW, nahradil jimi svoje vlastní zastaralé čtyřválce 2,3 l, přeplňované i atmosférické. Agregáty řady M51 měly ve srovnání s modely mnichovské značky (řadou 3 E36 a 5 E34) snížený výkon na 96 kW (131 kW), točivý moment vrcholil 250 Nm. Vývoj však probíhal hlavně u rakouského Steyru. Řadové šestiválce jezdily v průměru za 9 l nafty, turbo hvízdalo trochu hlasitěji než obvykle a nelibovaly si moc v nízkých otáčkách, fungovaly až od dvou tisíc nahoru. Pětistupňové přímo řazené převodovky doplňovaly měničové automaty, nejdříve jen se čtyřmi rychlostmi.
V kabině
Potěšila palubní deska, vzhledem k době vzniku oblá, ale s opravdu přehlednými přístroji. Bezpečnostní pásy šly výškově seřídit i vzadu, tedy pochopitelně ty boční. Ano, Omega B hrála hlavně na spoustu místa uvnitř a pohodlí. Dozadu se vedle sebe vešli bez problémů tři dospělí. Žádný závoďák, ostré verze z první generace se tu nekonaly, ani relativně krotká Omega 3000, o homologačním speciálu Evolution 500, či dokonce Lotusu Omega nemluvě…
V hlavě volantu už se nacházel standardní airbag, další měl před sebou spolujezdec. Opel zůstával u ortodoxního maticového kuličkového řízení místo hřebenového, bylo navíc trochu přeposilované, i když Servotronic dokázal měnit účinek v závislosti na rychlosti. Zcela přepracován byl palubní počítač, Základní výbava neměla žádné označení, luxusnější nesla písmena CD a o MV6 už řeč byla. A samozřejmě později také třeba stupně GLS, CDX a spousta speciálních sérií a akčních modelů. Základ měl kromě dvou vaků třeba i přední elektrická okna. CD přidávala volant v kůži, přední mlhovky, vyhřívané trysky ostřikovačů čelního skla a rádio. Prodej Omegy B byl zahájen 29. dubna 1994.
Tituly
Omega procházela neustálými změnami. Už na podzim 1994 byla vylepšena ochrana proti korozi. Nepříjemné viklání stěračů bylo vyřešeno zvýšením kapoty v zadní části. Příplatková klimatizace získala nový výparník a zlepšilo se ovládání střešního okna. Manuální převodovky dostaly tlumiče vibrací, u automatů se změnily stálé převody a měniče.
V prestižní anketě o evropský Automobil roku 1995 skončila Omega třetí s 272 body za Volkswagenem Polo 6N a vítězným Fiatem Punto (176). Na první, ve své době pokrokovou generaci tak nenavázala, ta získala titul v osmdesátém sedmém. Odvezla si ale ty národní z Irska a možná trochu překvapivě i z Japonska, ale opely se tam před koncem milénia prodávaly poměrně úspěšně. Velké „blesky“ ocenila i motoristická periodika.
Postupné rozšiřování výbavy
Od podzimu 1995 se v nabídce objevila elektronická klimatizace se slunečním senzorem, mohla být i dvouzónová, dále nová audia. Kritizovaná příliš dlouhá řadicí páka manuálních převodovek se zkrátila o 25 mm. Centrální zamykání a poplašný systém získaly rádiové dálkové ovládání, předtím měly infračervené. Proměnný interval stěračů se nyní dal nastavit vroubkovaným kolečkem v jejich páčce. Motory byly lépe odhlučněny novou izolací, zdokonalilo se nastavení předních opěradel a topení přidáním čerpadla. Vylepšily se zámky, ale zmizel ten zvenčí ve dveřích spolujezdce, dále se změnil kryt zavazadelníku Caravanu. Technické revize zahrnovaly uchycení nosníku zadní nápravy, pro 2.0i 16V byla zavedena dvoudílná hliníková olejová vana.
V roce 1996 se objevil nový turbodiesel 2,5 l splňující normu Euro 2, jeho základní data se však nezměnila. U BMW poháněla výkonnější verze také novou pětku E39 a luxusní sedmičku E38. V létě se rozšířila standardní výbava Omegy o boční airbagy a předpínače pásů, příplatková pak o výškově nastavitelný volant s tlačítky a CD měnič. V interiéru se objevily dekory z ušlechtilého dřeva a pětistupňový ventilátor pro udržování teploty v kabině. Nový volant dostal menší logo automobilky. Byla zavedena kontrola trakce (DSC), utěsněn výfukový systém a nainstalovány nové palivové hadice. Od února 1997 se dalo připlatit za navigaci.
Model '98
V září téhož roku došlo k výraznějším úpravám. Vizuálně se od předchozích vozů lišily Omegy '98 čirými předními světly, na přání se objevily xenony. Polykarbonátové kryty hlavních reflektorů předchozích modelů sice uspořily hmotnost, ale velmi rychle se poškrábaly. Změny se odehrály i uvnitř: palubní deska dostala pod čelní sklo průběžnou větrací štěrbinu. Opěrky hlav byly nyní plně čalouněné a ty zadní i sklopné. Otevíratelná loketní opěrka vpředu dostala vylepšené panty a západku. Zvětšilo se dříve malé vnitřní zpětné zrcátko.
MV6 dostala samosvorný diferenciál a tempomat, všechny modely pak kontrolky zapnutých mlhovek včetně zadních. Nová rádia doplnila komunikační služba OnStar GM, známý už Američanům z cadillaců a buicků. Palubní hodiny se nastavovaly samy díky RDS. Byl také zaveden snímač kontroly světlé výšky, zadní odpružení mohlo být vybaveno její konstantní regulací. U Caravanu se náramně hodilo.
Tišší pohonné jednotky
Šestnáctiventilový dvoulitr těžil z vyvažovacích hřídelů a úprav sání, byl tišší. Už od počátku produkce ale představoval suverénně nejoblíbenější verzi. Třílitrový šestiválec se chlubil novou hlavou, řídicí jednotkou a sacím potrubím, nový tlumič výfuku také zklidnil jeho projev. Automaty dostaly elektromechanický zámek voliče převodových stupňů.
Motorovou nabídku doplnil přímovstřikový naftový čtyřválec 2.0 DTI 1995 cm3 se 74 kW (101 k) a 205 Nm. Motor byl vybaven duplexním rozvodovým řetězem, jeden poháněl vstřikovací čerpadlo, druhý vačkový hřídel. Ten ovládal ventily kladkami s nízkým třením. Pohonná jednotka překvapivě neměla navzdory čtyřventilové technice rozvod DOHC. Omegy s tímto motorem šlo koupit od prosince. Ani ve městě si neřekly o víc než 9,5 l nafty. Zinkovala už se většina plechů, ale ještě ne všechny.
Tři hvězdičky
V únoru 1998 se Omegy dočkaly třetího brzdového světla: sedany dokonce LED. Revidován byl tlačítkový panel ve středu palubní desky. V květnu 1998 se začala prodávat Omega Sport s anatomickými předními sedačkami a hliníkovými dekory v kabin místo dřevěných. V červenci následoval balíček GL.
Velký opel se také podrobil nárazovým testům Euro NCAP. Za čelní náraz získal tři hvězdičky z tehdy maximálních čtyř. Rüsselsheimská automobilka sice v 90. letech minulého věku mohutně posilovala svou image bezpečných aut, ve skutečnosti na nejlepší ztrácela.
K výročí
V září 1998 se stala navigace standardem u Omegy MV6, Opel si navíc vyvinul vlastní. Další aktualizací prošla rádia. Napříč celou řadou se dalo připlatit za dětské sedačky Opel Fix a kombi Caravan se dočkalo opět nového krytu nákladového prostoru. Základní výbavu všech verzí rozšířila klimatizace. Klíč k vozu získal nové pouzdro s obdélníkovými pryžovými tlačítky.
U benzinové V6 2,5 l byl zkrácen převod zadní nápravy, všechny šestiválce pak měly nové rozvodové řemeny se změněnou geometrií a byly tišší. Změnami prošel systém cirkulace oleje. V prosinci 1998 se začal prodávat akční model Edition 100. Opel tehdy slavil kulaté století od zahájení výroby aut. V únoru 1999 přišly na řadu vylepšené katalyzátory.
B2
V srpnu 1999 následovala modernizace (Omega B2), oficiálně pod světly reflektorů prezentovaná o měsíc později. Vzhledem k lichému letopočtu nikde jinde než na domácí půdě: svědkem debutu byla frankfurtská IAA. Opel k písmenům jednotlivých generací přidává retrospektivně čísla, modely před velkou modernizací značí jedničkou, po ní pak dvojkou.
Doba oblin už odezněla, ale implantace hranatějšího designu na kulaté auto nedopadla úplně nejlépe. Obzvláště čtvercové koncové reflektory sedanu vypadaly prapodivně. U Caravanu se prakticky změnila jen jejich grafika. Směrovky v obou případech zbělely. Na karoserii ubylo chromu nová maska byla ale orámovaná. Otevírala se spolu s kapotou, předtím tomu tak nebylo. Větší zpětná zrcátka, nyní s možností elektrického sklápění, také získala ostřejší hrany. Nárazníky a boční lišty se nyní lakovaly stejnou barvou jako její zbytek. Efektní, leč nepraktické. Zvýšila se tuhost karoserie díky silnějším plechům a už se konečně zinkovaly všechny. Byly zavedeny aktivní opěrky hlavy a posilovač řízení Quick Power.
Interiér prokoukl, ale z množství tlačítek na středovém panelu se někomu mohla zatočit hlava, i když to tenkrát byla ještě móda. Palubní deska byla obohacena o grafické displeje, buď monochromatické, nebo barevné ve spojení se systémem NDCR kombinujícím navigaci, audio a telefon. Nahradily předchozí informační. Rádia měla připojení double-DIN. Došlo také k přesunu ovládacích tlačítek oken a zrcátek na dveře. Dále k úpravě dveřních odkládacích kapes, přední loketní opěrka se dala plně vyklopit. Dvouzónová samočinná klimatizace se snímačem kvality vzduchu se stala standardem. Bezpečnost posílil ESP na přání, vylepšení se dočkal elektronický imobilizér a Opel nabídl desetiletou záruku proti prorezivění.
Executive
Skončila nejluxusnější výbava MV6, která se dodávala jen s benzinovým třílitrem. Nejušlechtilejší varianta dostala nový název Executive a zahrnovala kožené čalounění, elektricky nastavitelná sedadla s pamětí, xenonové světlomety, tempomat, rádio s měničem na CD, telefon a světelný i dešťový senzor. Tady se připlácelo jen za střešní okno a metalízu. Levnější výbavy se jmenovaly Comfort, Elegance, zůstal Sport, nyní s možností karbonového dekoru místo hliníku.
Délka modernizovaných sedanů činila 4868 mm, Caravany byly zase o 30 mm delší, do šířky měly obě verze překvapivě o něco méně než B1: 1776 mm. Z nabídky vypadly benzinové dvoulitry včetně favorizovaného čtyřventilového, nahradil je nový základní motor: čtyřválec 2,2 l (2198 cm3) se 106 kW (144 k) a 205 Nm. Jediná vačka a dva ventily na válec se u něj už „nenosily“. Splňoval emisní normu Euro 3. Vidlicové šestiválce Ecotec se zbavily problémů se zapalováním instalací dvousložkových modulů, které se dotýkaly přímo svíček. Modernizované Omegy se objevily v showroomech 9. října 1999.
Ve druhém díle článku připomenu Omegy s motory V8, životopis druhé generace v novém miléniu, deriváty značek koncernu General Motors a závodní úspěchy siluet.
Zdroje: Wikipedia, Svět motorů, archiv autora a auto.cz, Auto World Press, propagační materiály Opel, automatic-berger.de, EuroNCAP.com, Irmscher.com
Foto: archiv Adam Opel AG/Opel Automobile GmbH, Irmscher Automobilbau GmbH & Co.KG, Cadillac Motor Car Division/General Motors
