Za volantem nové Škody Kodiaq RS: Velký, rychlý, co víc chtít?

Druhá generace Škody Kodiaq se stává na našich silnicích čím dál méně vzácným úkazem. Verze RS přišla na svět na podzim loňského roku s 265k zážehovým čtyřválcem z rodiny EA888. Na svezení jsme si museli počkat víc než tři měsíce, kdy nás automobilka vzala na silnice chorvatských kopců nad Rijekou.

Modernizovaná Škoda Octavia RS na okruhu: Zahanbit se nenechá

Marek Bednář

Novinky

21

Na cestu tam vyrážíme od záhřebského letiště a čeká nás tedy hromada dálničních kilometrů. To znamená čas na to, abych se podíval na zoubek jeho interiéru. Většinu jeho součástí už kolegové prozkoumali v jiných verzích, tady jsou nové zejména sedačky s docela příjemným bočním vedením – na danou kategorii auta. 

Taky hezky vypadají a za příplatek nabídnou i ventilaci, jen pevné hlavové opěrky osobně nejsem fanouškem. Musí vám totiž sednout tak, jak je, nedá se nijak nastavit. V kodiaqu s ní naštěstí nemám sebemenší problém, stejně jako se zbytkem sedačky, která hezky drží tělo, není přehnaně tvrdá a do sportovně laděného rodinného auta dobře sedí. Spíš než ventilaci v chladném počasí – i zde na jihu umí být v půlce února kolem nuly a leckdy i dost pod ní – ovšem využívám příjemného vyhřívání.

Za volantem nové Škody Kodiaq RS • Zdroj: auto.cz/Marek Bednář

Nemohu v tuto chvíli nezmínit Smart Dials – tři „chytré“ otočné ovladače na středové konzoli, které si Škodovka prosadila u vedení koncernu do kodiaqu a superbu, jelikož nejednomu zákazníku nesedí přístup „klimatizace v displeji“, který razí octavia. Za volantem jedoucího kodiaqu totiž sedím prvně.

Ovladače pro teplotu a vyhřívání, příp. ventilaci sedaček, jsou opravdu skvělé a snadné na používání. Ten středový, který má čtyři funkce – na ten bych si musel docela dlouho zvykat. Často se mi totiž stává, že chci přepnout jízdní režim, a místo toho změním rychlost ventilátoru, protože knoflík zmáčknu jinak, než jsem chtěl. Věřím však, že jezdit s tím denně, zvykl bych si a nemusel mu věnovat tolik pozornosti.

O patro níž se mi líbí možnost odložit smartphone buď do jedné ze dvou bezdrátových nabíječek, anebo do poličky o patro výš. Tam sice musí příčně a vytáhnout ho chce trochu grif, protože je třeba jím pootočit trochu do vrtule, ale je to místo jiné než držák nápojů, kam se dá odložit mobil, když ho nechcete nabíjet. V řadě dnešních aut nic takového není a mobil si musíte strčit do kapsy.

Když už jsem nakousl držáky nápojů, tak tady jsou hned čtyři a každý je připravený na trochu jinou nádobu. Není to moc vidět, ale z párů větší-menší držák jsou ty menší trochu rozdílné, takže se do jednoho štíhlá třetinková plechovka vejde, do druhého ne. A loketní opěrka má samozřejmě nastavitelnou výšku – opět něco, co v řadě jiných aut chybí.

TEST Škoda Kodiaq 2.0 TDI 4x4 – Vlastně skvělé auto

Ondřej Šámal

Testy

170

Umí houpat, ale pneumatiky nezapře

S lokty na opěrkách, volantem jen v prstech a za vydatné pomoci adaptivního tempomatu s aktivním asistentem vedení ve středu jízdního pruhu ukrajujeme dálniční kilometry. Je to furt rovně, ale naštěstí – pro testování auta, rozumějte – ne s úplně hladkým asfaltem. Střídám jízdní režimy, v Individualu si hraju s nastavením dvouventilových tlumičů. Blíž komfortnímu konci spektra se kodiaq dokáže opravdu houpat, ale ostré nerovnosti nevyžehlí. To ale dávám na vrub spíš nízké bočnici a vysokému tlaku zimních goodyearek, které vůz v rozměru 235/45 R20 obouvá. 

Kola jsou tu v nabídce jediná a na léto obouvají hankooky Ventus Evo SUV s indexem 100V. Stejně jako u octavie RS i pro kodiaq ladila Škodovka směs přímo pro tenhle vůz a podle expertů na techniku, které na akci zpovídám, by tyhle speciální pneumatiky měly být v budoucnu dostupné i mimo síť autorizovaných servisů.

Škoda Kodiaq RS | Zdroj: Škoda

Zpátky ale do reality zimního Chorvatska. Jízdních režimů má kodiaq hromadu, zčásti díky pohonu všech kol, který se chová v každém trochu jinak. Individuální však je jen jeden a právě jen v tom si lze nastavovat falešný zvuk dle libosti.

Ano, i třetí kodiaq RS má reproduktor, kterým si pomocí zvuku hraje na něco, co není. Zvuk samotný mi ani tolik nevadí; v první generaci, která měla vznětový motor, mi seděl možná trochu víc, ale ani tady to není vyloženě neposlouchatelné. Na druhou stranu, že bych to potřeboval, se taky říct nedá, a pořád je to prostě falešná věc a já falešné věci nemám rád. 

Tím spíš, že když motor zhasnete v režimu Individual, kde si lze klidně k nejsportovnějšímu nastavení všeho možného tenhle zvuk zcela vypnout, nastartuje opět v normálním režimu, kde je zvuk přítomen. Je nakonec fajn, že ty jízdní režimy jsou hned po ruce na prostředním Smart Dialu.

Škoda Kodiaq RS | Zdroj: Škoda

Sportovní jen zlehka

Chcete-li od kodiaqu RS nějakou dynamičtější jízdu, vězte, že v režimu Sport elektronika zvládne přibrzďovat vnitřní zadní kolo, a tím napomoci autu se složit do zatáčky. Není tu žádný lamelový samosvor jako v octavii, protože na něj na přední nápravě není místo. A vzadu není takový problém, když si k simulaci samosvoru pomůžete brzdami, protože na zadní brzdy nejsou kladeny takové nároky při zpomalování tohoto dvoutunového krasavce, jako na ty přední.

Když už jsme u brzd – ty jsou jedním z důvodů, proč se může vyplatit investovat 22 tisíc korun navíc do sedmimístného provedení. To má totiž dvoupístkové přední brzdové třmeny, kdežto pětimístná verze má jen jednopístky. Taky má sedmimístné provedení vyšší užitečnou hmotnost a utáhne těžší přívěs, až 2,5 tuny, jak řekne tabulka úplně dole.

Když pak tu šestou a sedmou sedačku jednou za uherský rok použijete, vězte, že za nimi je ještě místo na to, aby se tam vešly dva kufry standardního kabinového rozměru naležato. Se sklopenou třetí řadou sedadel je v zavazadelníku hromada místa; samozřejmě podle toho, do jaké pozice druhou řadu posunete.

Škoda Kodiaq RS | Zdroj: Škoda

Z hrstky zatáček se vracíme na dálnici,  na níž vynikne nejvíc asistovaná jízda. Kodiaq umí jet po dálnici, jsou-li jasně viditelné jízdní pruhy, skoro sám – „jen“ je třeba k tomu držet volant celou rukou. Když držím věnec dvakrát dvěma prsty s lokty na opěrkách, každou chvíli nadává, že mám chytit volant. Nemusím však za něj tahat, aby si vůz uvědomil, že volant držím – stačí chytit věnec celou dlaní. 

Dálniční stotřicítka taky znamená nezanedbatelný aerodynamický hluk od zrcátek a A-sloupků. Není to žádný kravál, ale je prostě slyšet, že jedeme relativně rychle. Aerodynamický odpor však velký není – na z většiny dálniční trase, na které jsme ze zhruba 100 m n. m. vystoupali nad devět stovek a zase klesli na nějaké tři stovky, činil průměr 8,6 l/100 km. To stejné cestou zpátky ukázalo průměr 8,4 l/100 km.

Pochopitelně, pojedete-li do Chorvatska s rakví na střeše a karavanem za zády, spotřeba poroste, stejně jako budete-li do sytosti využívat dynamického potenciálu motoru. Kodiaq RS ovšem podle mého není sportovní auto – je to velké a pohodlné rodinné auto s adekvátně silným motorem a hezkým, sportovně laděným designem. A budu mít radost, když se mi někdy v budoucnu poštěstí s ním strávit týden na českých silnicích.